Esej Jiřího Gruši Beneš jako Rakušan je něco jako román faktu. Postavy jsou faktické, ne fiktivní (Beneš, Hitler, Masaryk, Gottwald…), práce s fakty odborná, práce se slovem a příběhem literární. A proč Beneš jako Rakušan? Protože v Benešově psychogramu je Austria eine Art Hassliebe (způsob nenávistné lásky). Nejdřív měl geniální vizi, jak tento konglomerát zachránit, když se neujala, dostal chuť ho zničit. Československo však bylo Rakousko-Uhersko v malém. Chtěl ho odrakouštět a divil se, že mizí. A když měl pocit, že našel recept na jeho záchranu, dostal moskevskou rakev. A žasl, když si Rakušané nezvolili svého Gottwalda, nýbrž přijali Marshallův plán, který by E. B. chtěl, kdyby byl směl chtít své chtění. Moskevský protektor se choval sovětsky říšsky a pražský prezident po pražsku kapitulačně. Věděl, co dělá. Nebo lépe, tělo vědělo, co vnucuje duši. Řeklo jí, že ho oklamala, a v Praze se konal státní pohřeb. Demokracie i Beneše.
JIŘÍ GRUŠA (nar. 1938 v Pardubicích), lyrik, romanopisec, překladatel, esejista, historik a filozof, autor publikující německy i česky. V 60. letech zakladatel prvních důsledně nemarxisticky orientovaných literárních časopisů Tvář a Sešity pro mladou literaturu, signatář Charty 77. Po výsleších a zatčení je mu v době stáže v USA odebráno občanství, a tím znemožněn návrat; posléze se usazuje v Německu, kde žije dodnes. Po roce 1989 náš dlouholetý velvyslanec v SRN a Rakousku, ministr školství, prezident Mezinárodního PEN klubu (2003-2009) a ředitel Diplomatické akademie ve Vídni (2005-2009).
ALOIS NEBEL 
| 
