Benátky, Lucca a Aquilea, tři italská města, v nichž pobýval a zanechal stopu král Karel IV., k jehož jubileu kniha známého esejisty Josefa Kroutvora vychází. Čtivě psaná studie poslouží dobře i jako netypický bedekr.
Autor vzdává pomyslný poetický i historiografický hold slavnému městu na laguně, které odedávna fungovalo jako důležitý bod na mapě světového umění a kultury.Prochází Benátkami jako zvídavý divák, jako citlivý pozorovatel, jako milovník všeho periferního, žijícího svébytnou magií místa; v neposlední řadě pak i jako zasvěcený čtenář a znalec dějin výtvarného umění, který si do města přijíždí nabyté vědomosti prožít na vlastní kůži.
Když král Jan Lucemburský urovnal znesvářené poměry v toskánské Lucce, slíbil místním ochranu, mír a klid potřebný pro život, přísahalo město věrnost nejen Janovi, ale i jeho prvorozenému synu Karlovi a všem jeho potomkům. Tak se Lucca stala dědičnou signorií Lucemburků, a nebyla to jen pouhá formalita. Lucca byla pro Karla IV. prvním mís¬tem, kde si mohl v praxi vyzkoušet své vladařské schopnosti a zde dal český král dokonce razit vlastní mince, půlgroše a haléře s českým lvem. S pobytem Karla IV. v Toskansku je také spojeno založení předsunuté pevnosti Montecarlo, pojmenované na jeho počest.
Návštěvník, který dnes zavítá do Aquileje, malého provinčního městečka v severní Itálii, sotva uvěří tomu, že se zde nacházel významný říční přístav obklopený výstavním městem. Po řece ani stopy, ta byla už za císaře Juliána odvedena jinam, jen skromný potůček, zasypané přístavní doky a rampy připomínají existenci kdysi živého obchodního centra. Střed města tvořilo fórum, jehož kolonáda byla po archeologickém průzkumu zčásti obnovena. V okolí se zachovaly základy tržnice a zbytky patricijských domů, jejichž součástí byly domácí oratoře s mozaikovou dlažbou. V době největšího rozkvětu, kolem prvního století našeho letopočtu, měla Aquilea asi sto tisíc obyvatel a byla právem nazývána „východní branou“ Itálie. To, co ale jinde nenajdeme, jsou památky z doby raného křesťanství: baptisterium a bazilika s úžasnými mozaikami, symboly a biblickými výjevy. Svého času, po dobro¬družném útěku ze zajetí na benátské lodi, nalezne Karel IV. dočasný azyl právě v Aquileji a je přijat patriarchou baziliky s poctami, za vyzvánění zvonů.
ALOIS NEBEL 
| 
