Poezie Vladimíra Hanuše (1961) je lyrická, obrazotvorná. Prolínající se s vlastní profesí autora, který je malířem. Tak jako v jeho abstraktních krajinách se jemně promalované barevné vrstvy překrývají a prostupují. Děje se to i v střídmých slovech jeho básní. A když / za letu / dostihne / v modři / pták ptáka / rozjasní se / a když zeptáš se / proč / tak tiše / vybledne / a mihotá / ve svých okrajích. Cítíme, jak slovo prostupuje slovem, křehne do měkkého oparu – oblaku, který nás obestírá, jako sen. Ten ostatně hraje v Hanušově tvorbě zásadní roli a záznamy několika z nich jsou součástí knihy. K dalším zdrojům jeho poetiky patří rodná krajina orlického podhůří, odkud pochází a na samotě žije, vážná hudba, zážitky z létání na kluzácích, kdy poznal „své“ mraky. Jde o věčné téma jeho básní i obrazů. Jeho verše jsou v tom nejlepším slova smyslu spirituální, jsou modlitbou nad neuchopitelným a zároveň tak přítomným světem. Obrazový doprovod knihy tvoří stránky z Hanušových skicářů.
ALOIS NEBEL 
| 
