Hutné minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, texty nabité nejen ironií, ale hlavně sebeironií, sdělující často v pár větách více než patero novin od A do Zet.
Karel Steigerwald
„Ženy rády píšou rozsáhlé romány o lásce, v nichž se láska topí v kaši slov, slov, slov... a slova v moři nudných dějů, jimiž se ženy domnívají vyjadřovati celý svět. Rády takové romány také čtou. Ale píší tak i muži. Turnová postupuje jinak: sbírá maličké plíšky života, na něž pár slovy napíše celé romány, velké zprávy o pitvornosti života. K čemu jiní potřebují stovky stran, k tomu Turnová potřebuje strany půl. Čtu ty půlstrany s rozkoší nad inteligencí autorčina cynismu, nad nímž víc lidského už není. Udělat z malé věci velkou je umění prvního řádu. Od dob Vaculíka v šedesátých letech je Turnová druha osoba, kdo tohle se sloupkem umí.“
Martin Machovec - Babylon
„Sloupky Evy Turnové jsou vlastně jakési minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, texty nabité nejen ironií, ale hlavně sebeironií, texty nesmírně hutné. Svět Evy Turnové je svět náš, je to ovšem svět nahlížený jejíma očima, očima ženy žijící dnes v Česku, je to tedy také její vlastní universum. Právě tam, kde současné české autorky dokáží být sebeironické, sarkastické, tam, kde jejich psaní si uchovává svoji ženskost, aniž by se omezovalo na pár ohraných emocionálních témat, přispívají k české literatuře dílem velmi výrazným. A to Eva Turnová zvládá skvěle.“
Petr Slabý – UNI
„Psaní Evy Turnové je pohlazení, které nezavání sebestředností, ale spíše předává poselství současného uvažování podobně smýšlejících jedinců v současné katastrofické době. Její fenomenální eseje přináší také sice útlá ale ve svém vyznění plnotučná publikace Turnový háj, jenž je kolekcí fejetonů, které byly publikovány v časopisech Instinkt a Reflex. Vlastně tu žánr není možno jednoznačně určit, takže by se asi nejvíc hodil výraz reflexe. Tahle kniha je setkáním virtuální reality s absolutním konkrétnem i snovými vizemi a nostalgickými vzpomínkami. Dadaistický průnik myšlenek spojený s každodenním chodem života.“
ALOIS NEBEL 
| 
