Výchozí situace hry je dramaticky povědomá - v bytě se scházejí dva mladé páry, aby se při víceméně formálním rozhovoru u skleničky zašmodrchaly vzájemné vztahy a vynořily se zasuté problémy mezi postavami. Zde se v bytě kdesi v Německu rozbíhá rozhovor mezi Inou a jejím mužem Janem (Češi, ona křehká třicátnice, on vzdělaný zásadový třicátník) a Uvem a jeho novou přítelkyní Claris (on Němec, egocentrický čtyřicátník, ona vznešená přitažlivá Francouzka, třicátnice). Jan pozval kolegu a kamaráda Uveho na návštěvu nevěda, že přijde i Claris, kterou Ina a Jan neznají. Již to by stačilo k rozehrání sledu scén trapných a nucených dialogů - Ina totiž umí jenom česky a nikomu nerozumí. Právě v nedorozumění je takřka kunderovský vtip celé hry. Ironický podtitul hry zní „národní píseň - každá z postav si „zpívá jenom to své. Ina rozumí jen svému muži, mluví spolu česky - nemůže uvyknout německým poměrům. Jan a Uve mluví mezi sebou německy, Uve navíc s Claris francouzsky, Claris neumí německy. Pro diváka ovšem mluví všichni herci jedním jazykem (česky). Při popíjení vína tak v pokoji vzniká rozhovor plný přetvářky, nedorozumění a nemožnosti se s druhým domluvit. Uve mluví nahlas s Janem o Claris jako o známosti na jednu noc a myslí si, že mu Claris (ani Ina) nerozumí. Uve a Claris považují Inu nedopatřením za malířku, přitom ona si jen krátí čas vyšíváním. Jan si myslí, že zatímco je v práci, Ina se asimiluje na německé poměry, ta však jenom sedí zarmoucená doma. Uve musí náhle odejít za manželkou a před podváděnou Claris řeší nahlas s Janem, jak situaci vyřešit. Ina nečekaně někam odchází, Uve jde jenom něco vyřídit s manželkou... Obrat začíná ve chvíli, kdy Claris překvapenému Janovi řekne, že umí německy a že si tak pouze vychutnává lži nic nevědoucího Uveho. Postupně se dozvídáme, že kdysi v Paříži měli spolu Claris a Jan poměr, z něhož se narodilo dítě (o tom Jan nevěděl), po kterém Ina tak marně touží. Uve zjišťuje, že ho Claris tahá celou dobu za nos. Jan zjišťuje, že Ina celé dny jenom vyšívá ažuru. Rozlícený Uve odchází zřejmě definitivně za nic netušící manželkou, vyčerpaná Ina jde spát a Jan a Claris se odcházejí kamsi podívat na společné spící dítě - Jan si do kapsy bere Ininu ažuru. Jedna ze stěn scény slouží jako projekční plocha, na které se objevují slova ve čtyřech jazycích, která jsou v průběhu děje zpochybněna (např. láska, přátelství, důvěra, tolerance, věrnost, porozumění...).
ALOIS NEBEL 
| 
