Malby Antonína Sládka oživují zájem o žánry už skoro zapomenuté, jakými jsou zátiší, prchavé pouliční výjevy, pohledy z okna ateliéru, neokázalé portréty vznikající v kavárnách, hospodách a bistrech, krajiny rodící se přímo v krajině, v plenéru. Často také maluje ženy, jež jsou pro něj trvalou inspirací. Ať už obrazy pojednávají jakékoliv téma, uchovávají si ve své upřímnosti jakousi vnitřní čistotu. Daří se jim pozastavovat čas a zdá se, že je vlastně svým způsobem relativizují. To není staromilství. Je to jen důkaz, že tradiční malířské prostředky můžou pořád ještě obstát i v době, která dává přednost „rychlejším médiím“ nebo malbě, jež se stydí být dobrou. Antonín Sládek se narodil 29. října 1942 v Huštěnovicích u Uherského Hradiště. V letech 1957 až 1961 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti užitou grafiku a v období 1961 až 1967 malbu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (profesor Alois Fišárek). Žije a pracuje v Praze, kde jej zastupuje Galerie La Femme.
Jeho dílo je součástí sbírek: Národní galerie v Praze; Uměleckoprůmyslového muzea v Praze; Museum of Modern Art, New York
ALOIS NEBEL 
| 
