První biografie české spisovatelky Jany Krejcarové-Černé, dcery novinářky Mileny Jesenské a architekta Jaromíra Krejcara. Autorka čerpala z archivů, dopisů, osobních rozhovorů, ale i z policejních spisů nebo dokumentů z psychiatrických léčeben. Doplněno fotografiemi.
Byla to žena neobyčejné inteligence a silného charisma, zkrátka silná a výrazná osobnost. Ta zmizela její smrtí a bylo by dobré ji nechat v klidu. Ti, kdo ji znali, na ni nezapomenou, a ostatní slyšeli stejně jen řadu fám, polopravd a historek. Tak co s tím?
Toto napsal Daniel Ladman, poslední manžel Jany Černé – a více než dvacet let odmítal o Janě hovořit. Nakonec se ale s mladou polskou bohemistkou Annou Militzovou sešel a o svém životě s Janou mluvil. Nebyl jediný, kdo autorce této knihy podal své svědectví o Janě Černé. Militzová šla dál, podnikla krkolomnou cestu přes archivy a čerpala jak z osobních dopisů, tak ze soudních spisů, neváhala sáhnout ani do zdravotnické dokumentace Černé z jejích pobytů v psychiatrických zařízeních. A tak po několikaleté práci vychází první biografie spisovatelky Jany Černé, dcery novinářky Mileny Jesenské a architekta Jaromíra Krejcara, milenky Egona Bondyho. Ženy, které od dětství nejbližší říkali „Honzo“. První biografie nebo, jak tvrdí autorka, pokus o bio¬grafii. Neboť žádný život nevydává svá tajemství snadno.
ALOIS NEBEL 
| 
