Malířská řeč Alice Kopečkové (narozena 1969) osciluje mezi figurativním a abstraktním výtvarným názorem. Ve svých malířských realizacích se dovede uvarovat popisnosti stejně jako literárního přístupu zřejmě u vědomí, že fantazijní představy, které jí táhnou hlavou, nelze vystihnout slovem, nýbrž jedině obrazem. Jakkoliv převládajícím tématem malířčiny tvorby je ženské tělo, jež ji zajímá v jeho mnohotvárných a také mnohoznačných metamorfózách, nelze přehlédnout, že i její figurální kompozice v sobě zahrnují obsáhlejší pohled na svět. Křivky a objemy ženského korpusu mohou díky její metaforické optice navodit představu krajiny stejně tak jako v různých tělesných zákoutích odhalit jakási svérázná, veskrze intimní zátiší. O sklonu k integraci různých malířských žánrů vypovídají též díla vysloveně krajinářská nebo ta, která se inspirovala motivy přírodními a popřípadě i architektonickými, jejichž morfologie nemůže utajit člověčí tělesnost. Fascinují zvláštním tajemstvím, vztahem skladebných dominant vnuknou dialog lidských bytostí. Malířčino vidění světa se vymyká zmatení hodnot, jež charakterizuje dnešní dosti chaotickou výtvarnou produkci; její antropomorfní sklon projevující se v prolínání žánrů představuje přínos současné výtvarné kultuře. (Slovo editora J. Maliny)
Książki - według kategorii 
| 
