Ale my stále hledáme štěstí...
|
|
Kultovní skupina Michael´s Uncle (známá také pod českým přepisem Majklův strýček) je mezi domácím publikem známá jako tuzemský průkopník stylu hard core. Kapela začala hrát v roce 1987 a od počátku produkovala syrový divoký rock místy sycený hlukovými improvizacemi. První program z let 87 - 88 byl nahrán pouze živě a později vychází pod názvem Live 1987. V dalších dvou letech prošla skupina personálními změnami a natočila studiové albumSvině (Black Point 1992). V sestavě tehdy byl mj. Sid Hošek a Johny Chaos (později Plexis), naopak kytarista Karel Jančák odešel ke skupině Půlnoc a později zůstal trvale v USA. Počátkem 90. let nahráli MU druhé a své nejslavnější studiové album The End of Dark Psychedelia. Po přestávce, bez původního zpěváka a pouze s jednou kytarou, vydávají u Indies records své poslední a zatim nejlepší album Ale my stále hledáme štěstí, ale nikdo z nás ještě není mrtev. Skupina se rozpadá v roce 1995, o necelých deset let později se dává znovu dohromady a koncertuje.
Wikipedia : ...Díky sehranosti z koncertů natočí během jednoho dne ve studiu desku End of the Dark Psychedelia. Album kapela vydává na vlastní značce, celý náklad krátce na to skoupí začínající hudební vydavatelství bez ohledu na prodejnost. Michaels Uncle koncertují takřka neustále, nejen doma, ale také v zahraničí. Drogy ovšem odstávají členy více a více, nejdříve dostanou Amrita, který často nedorazí na koncert, Ivana Kleina zase složí alkohol. To dopálí Petra Stanka, který se sbalí, a kapela přestává existovat. Znovu se nadechuje k životu v roce 1995, kdy natočí bez Amrita, který se potácí někde v drogovém podsvětí, album s dlouhým názvem Ale my stále hledáme štěstí, ale nikdo z nás ještě není mrtev. Album odlišné od těch předchozích, melodičtější. Michaels Uncle sklízí úspěchy s písní Nezabíjej bratra s takřka návykovou basovou linkou. Odjedou pouze ovšem domluvené turné a pak se po Strýčcích slehne zem. Je zavřen domácí klub Bunkr, pánové se rozutečou. ....