Těžko bychom hledali jiné téma českých a středoevropských dějin raného novověku, které by bylo tak populární a zároveň dodnes tak málo pochopené, jako je alchymie spojená s vládou císaře Rudolfa II. (1552–1612). Nemá na tom zdaleka vinu pouze známý filmový opus ze začátku 50. let minulého století, neboť ten jen převzal schematický obraz „rudolfínské alchymie“, jak se vyvíjel v české i německé historiografii v 19. století a první polovině století následujícího. V rámci tohoto obrazu byly legendy míšeny s historicky doložitelnými fakty, která byla vinou toho často nesprávně interpretována. Situace se začala měnit teprve od 70. let 20. století, kdy se v souvislosti s obnoveným zájmem o manýrismus a rudolfínské umění pohled historiků zaměřil i na další oblasti rudolfínské kultury, a tudíž i na alchymii, která tvořila její významnou součást. Tento zájem přirozeně souvisel i se změnou pohledu na alchymii samotnou, jež přestala být v očích historiků pouhým předstupněm moderní chemie – a tudíž předmětem vyhrazeným specializovaným dějinám vědy – a začala být studována jako složitý a významný kulturně-historický a sociální fenomén spjatý s dalšími naukami, technikami a oblastmi společenského života, jakými byly nejen lékařství, hornictví a metalurgie, ale i náboženství, výtvarná umění a aristokratická reprezentace. Předkládaná publikace se zabývá jak aktivitami, jež byly přímo podporovány císařem Rudolfem II., tak i těmi, které se rozvíjely v širším společenském okruhu spojeném s císařským dvorem. Ten nesahal jen do českých zemí, ale i do Rakouska a řady oblastí Římsko-německé říše. Časově je dané téma primárně vymezeno dobou vlády Rudolfa II. v letech 1576 až 1611, avšak pro pochopení jeho kontextu je nezbytné poukázat i na vývoj alchymických bádání ve střední Evropě zhruba od počátku 16. století, stejně jako je důležité sledovat vývoj jeho dozvuků v 17. století.
ALOIS NEBEL 
| 
