„Zase už visím za křídlo dolů,“ praví ve své už druhé knize veršů Michaela Orsi. U sbírky milostné poezie je to příznačný obraz. Pro básnířku, v civilním životě baletku a herečku, (či snad jen pro hrdinku jejích veršů ?) je láska něčím velmi podstatným, něčím, bez čeho nemůže žít. Milostná křídla na kterých ulétá, ji však přiměla nahlédnout jak do výšin nebeských, tak i do tísnivých hlubin. Naštěstí ne do hlubin pekelných – jen do peripetií vztahů, které jsou vždy někdy v dur a někdy v mol. Hudební názvosloví k Michaeliným veršům sedí, její verše jsou melodické, s dokonale znějícími rýmy a celá kniha připomíná desku krásných šansonů. Sbírce svědčí i připojené umělecké fotografie Tomáše Rossiho.