Ve své druhé knize nazvané 3+1 mísí básník Petr Štengl generační výpověď muže na prahu padesátky s takřka apokalyptickým viděním společnosti. Krátké poetické, ale dobře vypointované mikropovídky se střídají s verši skepticky nahlížejícími na naše možnosti obstát v současném světě (Zeptal jsem se vyhledávače, jak jeřábi tančí / a vylezlo mi, jak mám správně masturbovat) a básněmi ostře útočícími na všechny naše prověřené a nezpochybnitelné jistoty (Na horizontu už se začínají rýsovat obrysy katastrofy / ale u nás se svítí básníkům do prodele baterkou). Přičtěme notnou dávku ironie (Rozdíl mezi Leninem a zpolymerovaným fotbalistou? / Lenin se rozpadá / zpolymerovaní jsou věční) a máme před sebou silnou literární výpověď člověka, který nahlíží sebezničující tendence naší civilizace, ale neumí jim nijak zabránit.
ALOIS NEBEL 
| 
