Násilí a bezpráví, které zažíváme, vracíme jiným. Tak jednoduché to je. Tak strašné. Kanadské internátní školy, kam byly umisťovány proti vůli rodičů děti původních obyvatel, byly zlo. Toby zemřel sedmadvacetkrát a Kanada se začíná ptát proč. Poslední ze sítě desítek škol, které měly domorodé děti naučit evropským způsobům, byla zavřena v roce 1996. Ne všechny vypadaly jako peklo na zemi. Mnoho z nich ano. Převýchova. Bití, ponižování, sexuální zneužívání. Za chybu – trest. Za používání rodného jazyka – trest. Za pláč – trest. Za nemoc – trest. Děti, které vyrostly v internátních školách si říkají přeživší. Pravda je ale složitější, jak během dvou let své práce zjistila reportérka Joanna Gierak-Onoszko. Co když byla pečovatelka také obětí násilí? Proč děti z internátu ubližují jiným dětem? Jakou roli odehrála církev a jak se dnes staví k obětem? Kruh násilí, bolesti a pomsty je těžké přerušit. Stejně jako vyléčit rány, mluvit o nich. Připustit si, že příběh vlastní země není křišťálově čistý jako její lesy a jezera. Kniha 27 smrtí Tobyho Obeda vychází v edici Prokletí reportéři v překladu Tadeáše Dohnaňského.
Kniha 27 smrtí Tobyho Obeda věnovaná kanadským internátním školám, kam byly umisťovány děti původních obyvatel, je jejím autorským debutem. Téma do hloubky zkoumala během dvouletého pobytu v Kanadě, kde byla i se svou rodinou. Své dojmy z této země publikovala také na blogu Mrs. Canada. Opowieści z Kanady (Mrs. Canada. Příběhy z Kanady, https://onoszko.blog.polityka.pl). Za reportáž 27 smrtí Tobyho Obeda byla nominována na Cenu Ryszarda Kapuścińského a získala čtenářskou cenu Nike. V současné době pracuje na své druhé knize.
ALOIS NEBEL 
| 
