Panoráma jediného roku, kterým začíná naše přítomnost 1913: rok, kdy se zdálo, že vše je možné. Doba největšího rozkvětu, kdy vznikají extrémní umělecká díla, jako by zítřek neexistoval. Zároveň je však už ve vzduchu tušení rozpadu, toho, že lidstvo ztratilo svou nevinnost. Rok, kdy se prudce střetává devatenácté a dvacáté století. Proust hledá ztracený čas, Malevič maluje čtverec, Kafka píše nekonečně dlouhé a nezměrně krásné dopisy Felice Bauerové o sňatku, Stravinskij a Schönberg se starají o neslýchané skandály, Duchamp montuje kolo na kuchyňskou stoličku, Kirchner maluje pořád dokola Postupimské náměstí. Patnáctiletý Brecht se stává šéfredaktorem augsburského školního časopisu a dvanáctiletý Louis Armstrong objevuje trubku. Joyce a Musil si dávají kapučíno v Terstu, Freud a Rilke pro změnu skleničku v Mnichově. V Essenu se otevírá prototyp prvního supermarketu Aldi, v Miláně zase první filiálka módního domu Prada. Do Vídně k Trojanovským přijíždí pod falešnou identitou jako Stavros Papadopoulos Stalin a v Mnichově prodává jeden rakouský pohlednicový malíř jménem Adolf Hitler své chabé městské veduty.
1913: počátek a konec, triumf a melancholie, vše se prolíná a stává se uměním. Po tomto létu už nic není tak, jak bylo dříve. Brilantní stylista Florian Illies s tichým humorem vyvolává k životu kouzlo klíčového okamžiku kulturních dějin.