Uplynulo více než osm roků od okamžiku, kdy 19. století přestalo být „minulým“. Celá jedna stovka let oddělila přítomnost od roku 1900, a tak jej od nás vzdálila nejen časově, ale i symbolicky. Zákonitě se tím proměňuje i náš vztah k již předminulému století. Z bezprostředního předchůdce přítomnosti se stává odlehlejší minulost, vědomí kontinuity je nahrazováno odstupem. Devatenácté století vstupuje do různých diskurzů a nabývá řady podob, jež oscilují mezi dvěma mezními postoji – apologií a odsouzením. Obě stanoviska přitom shodně považují 19. století za epochu, kdy se vytvořily souřadnice, v nichž se pohybujeme dodnes. Potřeba reflexe těchto skutečností stála u zrodu knihy o „19. století v nás“. Jejím smyslem bylo zaměřit se především na to, co nás dodnes s devatenáctým stoletím spojuje – v podobě institucí, forem kolektivního vědomí, idejí a reprezentací.
ALOIS NEBEL 
| 
