Deset tisíc kroků je asi sedm a půl kilometru. Může to být samozřejmě o něco více, ale také o něco méně. Záleží, jak rychle jdete, jestli kráčíte po rovině, do kopce, z kopce. Není to vlastně žádná extrémní vzdálenost. Ani ne hodina a půl. To člověk urazí raz dva.
Co si to ale zkusit každý den? Od pondělí do neděle? Sedm kilometrů. Vždyť to přece není tak daleko. Každý den 10 000 kroků. Nejen, když je volno. Den co den. I když je třeba takové horko, že ani mouchy nelétají. Nebo když mráz zalézá za nehty. Nebo když prší. Nebo když na chůzi nemáte právě náladu, prostě se vám nechce, nemáte chuť… Zažil jsem to milionkrát. Ale pokaždé jsem to překonal. Pokaždé jsem šel. A dal jsem těch svých 10 000 kroků. Každý den. Týden co týden. Měsíc, co měsíc. A jdu dál. Od té doby jsem nebyl vážněji nemocný, nezadýchám se a zhubnul jsem 15 kilo.
Třeba tato kniha někoho inspiruje, aby také začal chodit. Ostatně je to ten nejpřirozenější pohyb, jak říká nejeden odborník. Chodit může vlastně každý, pokud mu to zdraví umožňuje. Chodit se dá v každém věku. A také kdekoli. Ve městě, v lese, na louce, ale třeba také ve vlaku nebo dokonce v letadle. Jeden krok, dva, sto, tisíc, deset tisíc... Je to fajn pocit, když máte splněno. Držím vám palce! Třeba se někde potkáme…
ALOIS NEBEL 
| 
