S drzostí typickou pro postmodernu narouboval Miroslav Černý symboliku starogermánských runových znaků na tradiční japonskou formu haiku. Nejde mu však o spojování nespojitelného a originalitu za každou cenu, autor se nesnaží psát haiku se starogermánskými motivy. Spíše oba zdánlivě zcela nesouvisející světy básnicky dobývá, využívá a přetváří na osobní prostor pro neotřelou (sebe)reflexivní lyriku.