V další knize Pavla Čecha najdeme leccos z předchozích knížek - tak třeba opuštěnou zahradu, čerta i titulního anděla - ale přesto je tahle knížka něčím jiná. Pochopitelně je o andělovi, ale taky je o tom, jak jsme na tom s anděly my sami. A že andělů je na světě potřeba, i když třeba oni samotní o tom někdy pochybují. Asi jsme od Pavla Čecha zvyklí na knížky veselejší, i když v každé z nich se nějaká ta temná nota rozezní. Jenže ony i ty temné noty, i ten anděl letící - kam? - vždycky v sobě nesou naději, která má křídla, a klidně - jak to pan Skácel kdysi překrásně napsal - třeba křídla dosti nečekaná:
někdy se anděl na nás hněvá anděla máme každý svého a naděje má z buku křídla a srdce z dřeva lipového …
Książki - według kategorii 
| 
